kapela Kompromis, Dymokury

Historie

Počátky Kompromisu lze datovat už do minulého století, někdy kolem roku 91 až 92. Stalo se tak v hlavách čtyř bláznů, kteří soboty, neděle, prázdniny a dovolené trávili ve zkušebně v dymokurské hasičárně. Už z pojmenování kapely je jasně patrno, co je a vždy bylo potřeba, aby vše fungovalo, jak v náladě panující v kapele tak i po stránce hudební, kdy ani jednoho z nás nepostihlo nic z hudebního vzdělání (dnes už to není tak přesné) a děláme vše jen pro zábavu a pro ukojení svého komediantství.

Jelikož jsme všichni tíhli k rockové muzice, tak styl, kterým se budeme zabývat, byl vlastně dán. Ti čtyři blázni stojící u zrodu byli: Petr Šimůnek - kytara, Roman Chmelař - kytara, Jarda Jeník - bicí, Láďa Peřina - basa.

V tomto složení jsme odehráli pár zábav v Dymokurech ,Černé Hoře atd. kdy vyvrcholením byl festival v Nymburce, kde jsme si zahráli na pozvání kamarádů ze skupiny Chaos. Ale co čert nechce, armádní povinnosti naše muzicírování na dva roky zastavily. To bylo v roce 94 až 95. Další ranou bylo, že časové zaneprázdnění donutilo Láďu u Kompromisu skončit.

Po nějaké době hledání, kdy jsme se poohlédli po okolí, jsme ve Svídnici našli dalšího blázna, který obětoval volný čas a později i garáž na zkušebnu. Jeho jméno bylo a stále je Zdeněk Slavík. Ten se opuštěné baskytary ujal. V této sestavě jsme uhráli bezpočet akcí a dostali jsme se až do Prahy na Brumlovku.

V roce 2000 jsme nahráli demo snímek Kompromis 2000, pak další zábavy a opět, tentokrát už poslední, armádní povinnost (2002).

V r.2003 jsme se rozrostli o dalšího člena, tedy členku, klávesistku Radku Sobotovou. V tomto složení jsme hráli do listopadu 2003, kdy jsme prodělali existenční krizi a ukončili na čas vzájemnou spolupráci.

Od ledna 2004 ale zkoušíme dál v novém složení: Šimůnek, Chmelař, Jeník a nová krev Tomáš Cakl. Ten převzal putovní místo basáka. Sjednotili jsme se v názorech co hrát, a že budoucí snažení krom klasických zábav přeorientujeme taky na vlastní tvorbu. A tak hrajeme zkoušíme a jak se nám daří, to si přijďte poslechnout sami.

Jarda JENÍK